Aktuality z dění v oboru
Podrobně viz vyhláška o zdravotní dokumentaci v záložce Legislativa - vybrané předpisy.
Hlavní změny novely vyhlášky o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel platná od 1.1.2025
- dg. lehká demence nevylučuje řízení MV za předpokladu dopravně psychologického vyšetření
- dg. pervazivní vývojové poruchy bez poruch intelektu nevylučuje řízení MV
- krátí se doba pozastavení řidičského oprávnění na 6 měsíců u závislostí na psychoaktivních látkách
Podrobně viz Vyhláška č. 445/2024 Sb. (str.6-8).
Tato informace bude dlouhodobě vyvěšena v záložce Dění v oboru - Legislativa – Zdravotní způsobilost
Výbor PS ČLS JEP na své schůzi dne 6. 3. 2024 projednal výstupy projektu Systém certifikace programů a služeb, který je součástí klíčové aktivity KA 2 projektu Deinstitucionalizace služeb pro duševně nemocné, spolufinancovaného Evropskou unií z Operačního programu Zaměstnanost. V rámci tohoto projektu byly navrženy standardy kvality a bezpečí poskytování psychiatrické péče v lůžkových psychiatrických zařízeních, v CDZ a v psychiatrických ambulancích.
Právním podkladem pro hodnocení kvality a bezpečí zdravotnického zařízení je Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Ten definuje, že hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb je dobrovolný proces, jehož účelem je posoudit podle hodnotících standardů organizační úroveň poskytování zdravotních služeb, a to z hlediska jejich kvality a bezpečí. Akreditaci uděluje soukromý subjekt, který obdržel od MZ oprávnění k provádění hodnocení kvality a bezpečí zdravotní péče. V současnosti jich v ČR existuje několik a jsou standardně žádány o provedení akreditace většinou lůžkových zdravotnických zařízení, která hradí náklady spojené s akreditačním procesem. Akreditované lůžkové zařízení tak jednak zlepšuje své standardy péče, získává konkurenční výhodu (či odstraňuje konkurenční nevýhodu) a rovněž jistou míru právní ochrany, neboť zavedením systému kvality a jeho certifikací prokazuje svůj aktivní přístup k zajištění bezpečnosti pacientů.
Výbor vzal na vědomí, že zájem o vznik specializované metodiky pro psychiatrická zařízení vzešel z řad uživatelů péče v rámci Národní rady pro duševní zdraví, kteří požadovali nastavení systému sledování kvality a bezpečnosti péče. Navržení možných specifických postupů pro akreditaci psychiatrických zařízení bylo rovněž v zájmu poskytovatelů lůžkové psychiatrické péče, kteří jinak standardně plní univerzální akreditační nároky stanovené pro somatické obory, aniž se přihlíží ke specifickým postupům a potřebám psychiatrických zařízení. MZ následně vyhlásilo cestou svého Oddělení pro reformu péče o duševní zdraví výběrové řízení na zpracování takových standardů, v němž uspěla Spojená akreditační komise, o.p.s., která návrh těchto standardů vypracovala. Tyto aktivity byly zcela nezávislé na rozhodování i vůli výboru PS ČLS JEP. Psychiatrická společnost ČLS JEP je sice odborným garantem Reformy péče o duševní zdraví, to však neznamená, že má a může mít kontrolu nad jednotlivými dílčími kroky procesu reformy, již řídí MZ a meziresortní Rada vlády pro duševní zdraví. V rámci komplexního a mnohaletého průběhu reformy tak vznikla řada teoretických či koncepčních materiálů, které slouží jako podkladové materiály pro další analýzy a plánování směřování reformy. Návrhy standardů kvality a bezpečí byly uveřejněny stejně jako všechny ostatní projektové výstupy, přičemž mohou, ale nemusí být v budoucnu využity k jakékoliv reálné aplikaci.
Samy o sobě mají význam pro uplatnění v oblasti lůžkové psychiatrické péče, která se částečně liší od ostatních somatických oborů, případně v oblasti péče poskytované CDZ, která jsou komplexními organizacemi a procházejí obligátně akreditačními procesy rovněž ze strany MPSV. Přesto nemusí být v této formě akceptovány a zapracovány akreditačními společnostmi. V případě psychiatrických ambulancí výbor PS ČLS JEP na jedné straně jednoznačně podporuje zvyšování kvality péče, na druhé straně stejně jednoznačně konstatuje, že tyto procesy nesmí být zdrojem další organizační, časové, personální či ekonomické zátěže již nyní přetížených psychiatrických ambulancí. V navržené podobě, která slouží jako odborný materiál pro další diskuzi, by výbor jejich využití ve stávající podobě považoval za nepřijatelně zatěžující a jednoznačně vedoucí ke zhoršování dostupnosti i kvality péče. Nepřijatelné je rovněž zavádění akreditace pro jeden konkrétní obor, v tomto případě psychiatrii, protože v takovém případě předjímá absenci kvalitní a bezpečné péče, což jednak neodpovídá realitě a jednak prohlubuje stigmatizaci našeho oboru.
Z pohledu výboru PS ČLS JEP, která je odborným garantem Reformy péče o duševní zdraví, se jedná o dílčí pracovní materiál, o jehož zavedení do praxe na úrovni psychiatrických ambulancí není reálně uvažováno. Pokud by ze strany MZ v budoucnu byla vůle legislativně ukotvovat akreditace ambulantních zařízení (v současnosti jsou vyhláškou 102/2012 Sb. o hodnocení kvality a bezpečí lůžkové zdravotní péče upraveny akreditace pouze pro lůžková zařízení), pak bude výbor PS ČLS JEP trvat na certifikaci vyžadované pro všechny obory medicíny a na zachování její dobrovolnosti, která je definovaná v zákoně. Tím není jakkoliv dotčena podpora PS ČLS JEP pro hledání racionálních cest ke zvyšování kvality a dostupnosti péče, na jejichž principech bude PS ČLS JEP, jako odborný garant reformy, dále aktivně spolupracovat.
Dne 7. 3. 2024 v Praze
Dne 7. prosince 2023 se v Poslanecké sněmovně PČR uskutečnil kulatý stůl zástupců zdravotních a sociálních služeb k tématu nadužívání psychotropní medikace u lidí s mentálním postižením. Setkání zorganizovala vládní zmocněnkyně pro lidská práva Mgr. Klára Šimáčková Laurenčíková a předseda Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny PČR MUDr. Vít Kaňkovský. Zúčastnili se náměstci MZ a MPSV, zástupci sociálních služeb a stejně tak zástupci služeb psychiatrických. Za ty byli přítomni lékaři PN Opařany, PN Bohnice a za výbor PS dr. Vaněk a dr. Šilhán.
Jednání zahájil redaktor Petr Třešňák jako zástupce iniciativy #netlum, která si klade za cíl právě změnu přístupu k medikaci pacientů s mentálním postižením. Pan Třešňák představil výsledky průzkumu, který v rámci iniciativy realizovali za pomoci ÚZIS. Na základě dat, která měli k dispozici, identifikovali necelých 63.000 pacientů s dg. mentálního postižení, z nichž 40 % vykazovalo chování náročné na péči a 37 % užívalo antipsychotika. Z osob užívajících antipsychotika 80 % netrpělo dle dat ÚZIS psychotickým onemocněním. Poukázali pak na to, že ve srovnání s ostatními rozvinutými zeměmi jsou takové počty neúměrně vysoké, protože většinová praxe směřuje k výraznějším využití nefarmakologických postupů. Přivítali proto možnost diskuze zvl. se zástupci psychiatrické obce k možnostem zlepšení situace v této oblasti, mj. proto, že tato skupina pacientů často není schopna sama hájit své potřeby a zájmy. Navrhli mezi možnostmi zlepšení mj. zpracování doporučeného postupu léčby, zařazení tématu do postgraduálního vzdělávání psychiatrů a možnost vzdělávání stávajících praktikujících lékařů.
V následné tříhodinové diskuzi ze strany zástupců psychiatrů zazněly dílčí výhrady k metodě a argumentaci, neboť počet osob s mentálním postižením je jistě vyšší, než odpovídá informacím získaným z ÚZIS, kde jsou registrování pouze pacienti, kteří z nejrůznějších důvodů – nejčastěji problémového chování – přišli do kontaktu se zdravotnickými službami, a tedy procenta léčených pacientů budou nižší. Stejně tak většina přítomných poukázala na neúměrný důraz proti použití antipsychotik, která jsou jednak v dnešní době bezpečnější než v minulosti, ale navíc jsou podávána off-label široké skupině psychiatrických pacientů bez mentálního postižení. Což ovšem nezpochybňuje některé problémové oblasti, např. vysoké dávky psychofarmak podávané u těchto pacientů nebo využívání medikace jako jediné a první intervence u problémového chování. Za PS společnost jsme vyjádřili připravenost se tématu dále věnovat a podpořit tvorbu doporučeného postupu i edukaci odborníků. Psychiatři jistě ochotně rozšíří své povědomí o moderních postupech léčby, aby výsledky jejich odborné činnosti byly co nejlepší. Problém však primárně začíná před návštěvou psychiatrických služeb, protože farmakologická intervence je často očekávána nebo vyžadována samotnými pečovateli pacientů, ať již se jedná o rodiny či instituce. Nejpřímější cesta ke snížení počtu medikovaných pacientů tak směřuje především přes vyšší kompetence pečovatelů a rozvoj edukačních služeb pro ně, protože nemedikovaní zůstanou ti pacienti, kteří nebudou potřebovat psychiatrické ošetření. Což vůbec nevylučuje, že i mezi psychiatrickými přístupy je co zlepšovat, všímat si excesivních farmakologických intervencí, zvažovat za příznivých okolností jejich redukci, používat léky s příznivějším terapeutickým profilem aj.
Každopádně zajištění lepší péče pro tuto skupinu pacientů předpokládá také její lepší finanční ohodnocení. Nefarmakologické postupy vyžadují jednak zájem a ochotu je aplikovat, stejně tak ale více personálu pro péči o pacienty a jejich proškolení k analýze potřeb pacientů, ať už ve zdravotní či sociální oblasti. O možnostech prioritizace této obtížně se bránící skupiny pacientů a rozvoji služeb pro ně v oblasti ambulantní a akutní i následné lůžkové péče se věnovala závěrečná část diskuze, na níž naváže další setkání v příští roce.
