Stigma znamená společenské odmítání domnělých nebo skutečných vlastností, přesvědčení nebo chování, které odporují sociálním normám. Stigma duševní nemoci je charakterizováno nedostatkem vědomostí o duševních nemocech, strachem, předsudky a diskriminací. Historie je poznamenána izolací a exkluzí duševně nemocných (útulky, trýznění), které však do jisté míry přetrvávají i v současnosti a jsou posilovány existencí institucionálních forem zdravotní nebo sociální péče. Souvisí to i s tím, že duševní poruchy mají kromě svých důsledků zdravotních i závažné důsledky nezdravotní: narušení vztahů s blízkými osobami, riziko bezdomovectví, sebevražedného jednání, možnost nedobrovolné léčby a hospitalizace. Psychické onemocnění se navíc i často projevuje navenek bizarním či neobvyklým chováním.
Stereotyp stigmatu psychické nemoci je ve společnosti předáván mladší generaci a vydatně posilován za pomoci médií. Postoje veřejnosti v některých západních zemích se zlepšují jen pozvolna. Převládajícím postojem ve veřejnosti je názor o nebezpečnosti a potenciálně násilném jednání duševně nemocných (Výzkum v této oblasti u nás prováděla společnost DEMA v r.2004 (viz odkaz: http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art415) Analýzy prováděné v řadě vyspělých států však nenasvědčují, že by riziko násilného chování bylo vyšší než u ostatní populace, ve většině sledovaných zemí se nezvýšilo ani po deinstitucionalizaci a zavádění komunitních forem péče.
Stigma duševní nemoci je rovněž jednou z příčin, proč zástupci státu a plátců péče mají malou vůli investovat do péče o duševně nemocné. Duševně nemocní jsou navíc i znevýhodněni oproti jiným marginalizovaným skupinám (etnické minority, lidé s fyzickými handicapy) tím, že jim chybí silnější hlas, který by za destigmatizaci bojoval. Stigmatizační postoje se bohužel nevyhýbají nejen například pracovníkům policie, ale ani odborným pracovníkům psychiatrických služeb.
Důsledky stigmatizace:
V posledních letech byla v mnoha zemích vyvinuta řada iniciativ, které se zaměřovaly na snižování stigmatu duševní nemoci ve společnosti celkově i uvnitř specifických skupin. Patří mezi ně: destigmatizační kampaně, veřejné diskuse, přednášky, programy stimulující zaměstnanost duševně nemocných, terénní a krizové týmy zvyšující léčenost závažně nemocných, posilování uživatelských hnutí a organizací, zavádění legislativy podporující práva duševně nemocných.
Příklady destigmatizačních aktivit v ČR:
Dokumenty:
Stigmatizace v České republice. Výzkumná zpráva. NÚDZ, 2016
http://www.reformapsychiatrie.cz/wp-content/uploads/2017/02/Stigmatizace-v-CR_zprava_NUDZ.pdf
Winkler, P., a kol. Stigmatizující jednání vůči duševně nemocným v Česku a Anglii: dotazníkové šetření na reprezentativním vzorku populace, Psychiatrie 2/2014
http://www.tigis.cz/images/stories/psychiatrie/2014/02/02_winkler_psych_2-14.pdf
Dragomirecká, E. a Pour, M. Stigmatizace lidí s duševním onemocněním a předsudky
Destigmatizace a zlepšování psychiatrické péče
http://www.cspsychiatr.cz/dwnld/CSP_2009_5_224_225.pdf
MUDr. Ondřej Pěč, Ph.D.
zveřejněno 13/8/2019
14. 06. 2023 - 17. 06. 2023 20. celostátní konference biologické psychiatrie s mezinárodní účastí |
05. 07. 2023 - Pravidelná vědecká schůze Psychiatrické společnosti ČLS JEP |
02. 08. 2023 - Pravidelná vědecká schůze Psychiatrické společnosti ČLS JEP |
06. 09. 2023 - Pravidelná vědecká schůze Psychiatrické společnosti ČLS JEP |
28. 09. 2023 - 01. 10. 2023 WPA World Congress of Psychiatry |